Titulek šel na procházku, ještě se nevrátil

3. february 2010 at 20:21 | Šmrťofil |  Záchod pro myšlenky
Waking? Sleeping?
Which side of the line are the
dreams really on?


Půjčila jsem si v knihovně knížku. Byla v poličce s označením "originální literatura", takže je v originálním jazyce, což je v tomto případu angličtina. Je od Kinga. Jmenuje se Nightmares and Dreamscapes. Jsem na 27 straně. A nerozumím ani slovu.


No, zas tak zlé to asi nebude. Jenom jsem se trochu přecenila a některým odstavcům vážně nerozumím a musím si to domýšlet zhruba o pět odstavců dál... Ale postupně se propracovávám dál. I když nechápu, co mě to popadlo. Popadnout první anglicky psanou knihu v domění, že se něco přiučim. Chá chá.

No a co se děje dál? Nic. U mě není nikdy nic novýho. (Což je ovšem velký kec, nová je každá vteřina, každý moment života, ale to je jen nepodstatnej detail, jelikož se s každým novým okamžikem natolik sžívám, že ho vlastně za nový ani nepovažuji. Jako všichni ostatní...). Ale přišla jsem na jednu zajímavou věc - jíst velké množství vajec na měkko a zapíjet to velkým množstvím kávy, to je smrtící kombinace. Smrt způsobena touto směsí začíná na záchodě a končí hluboko v odpadních rourách...

Ale abych zase nezkončila u fekálů, kde obvykle končívám s lidmi, se kterými obědvám (ano, oběd je nejlepší čas na trénování vět obsahujících fekální slova) tak vám povím jednu zajímavou věc. Dneska jsme krásně zaváli (ne, teď nemyslím zasmrádli) sněhem. Ráno jsem musela jít do školy na 7, kvůli konzultaci na angličtinářskou olympiádu. Otevřu dvéře a vyvalí se na mě hrouda sněhu, přičemž vítr navane ještě jednu sněhovou spršku přímo na mě. Tak jsem se setkala tváří v tvář práci pana rolbaře, který ráno nahrnul všechen sníh z chodníku na naše dveře. Přeplavala jsem ten sněžný hřeben a stoupala po chodníku nahoru. Na měste mě honila další, daleko větší rolba. Nevím, zda byl dotyčný řidič navátý destilátem ethanolu, či se mu jen líbilo honit s odhrnovacím parníkem po ránu malé holčičky před radnicí, ale zkončila jsem skoro po pás ve sněhu, když jsem uskakovala tomu debilovi z cesty. Demence některých se nezapře. A navíc ten vítr, co mi hnal sníh do očí, se nedal vydržet. Nakonec jsem se nějak poslepu dostala ke škole, jenže chodník k našemu ústavu vedoucí byl taktéž pod závějí bílou (ach, vnímejte tu krásu slov). Nakonec jsem i tu závěj bílou překonala a po tmě se kradla školou k šatnám, kde jsem se plazila po zdi hledajíc vypínač.

A už se mi to nechce psát dál, protože mě to nebaví. A nebaví mě to proto, že mě bolí hlava. A táhne mi na nohy, jelikož nemám ponožky. (Kdopak je tu blb?) Jenom vám ještě řeknu tohle - učitelka, která s námi měla v 7 konzultovat, se nedostavila, proto jdu na 7 i zítra. Což mě zabije.

Allelujah, béřu se do peřin...
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 MICH MICH | Web | 3. february 2010 at 20:28 | React

to se vyplatí :D:D ty vole se těšim až budeme číst povině na ájinu :D bude prdel :D
takové literární dílo :D ale hezký no, někdo (ehm) honí ráno po náměstí autobus, a někdoho honí rolba :D:D já sice bydlim od školy 8 minut, ale když přijdu pozdě, omlouvám se, že mi ujel bus. a když sem tojednou řekla matce, ptala se mě "A tojako honíš bus dokola náměstí?" ... to víže jo, a když mě topřestane bavit, tak jdu do školy pěšky :P jinak si to zejtra uží ;) taky už chceš jaro?

2 MICH MICH | Web | 3. february 2010 at 20:39 | React

no koho by to nenasralo :d já už jaro chci a jak  :D
jinak jo, jasně ... mě už stejně nebaví dělat vůbec nic, tak mě naučíš, jak věci brát :D:D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.